Švédský voják ve Vápenné

 Svedove

Za třicetileté války se krajem proháněly hordy vojáků, jednou císařských, jednou Švédů, a všude loupily, pálily a drancovaly.  Jednou se takovýto oddíl švédských žoldnéřů přihnal i do Vápenné, aby si opatřil zásoby jídla a pokud možno i nějaký ten groš. Vojáci vtrhli také do chalupy, kde našly osamělou mladou ženu s malým dítětem v náručí. V chalupě už nic k jídlu neměli, ale jeden voják si všimnul, že dítě má na krku řetízek se zlatým penízkem. Ten dostalo od své kmotry při křtu. Chtivě po něm natáhl ruku a chtěl jej z krku dítěte strhnout. Ale ať škubal sebevíc, řetízek se mu roztrhnout nepodařilo.  Voják tedy nakonec mávnul rukou a odešel. Šťastná matka si oddechla, když se však podívala na své dítě, zjistila ke své hrůze, že je uškrcené.

Zatím se vojákům podařilo nalézt v nějaké stodole schované obilí. Začli jej cpát do pytlů a vynášet ven. V tom jeden z nich nešikovně zavadil o zavěšenou kosu. Ta se hrozivě rozkymácela a spadla dalšímu vojákovi rovnou na krk a uťala mu hlavu.  A zrovna tomu, který svou chamtivostí a touhou po zlatě způsobil smrt malého dítěte.  Jeho druhové jej hned u vesnice pohřbili a raději se rychle vrátili zpátky do svého tábora. Říká se, že tento voják vychází často ze svého hrobu a jako bezhlavý duch straší do dnešních dnů obyvatele Vápenné.

(Pověst pochází z knihy Setzdorf, Geschichte und Geschichten eines deutschen Dorfes aus dem Altvaterland)